Archiv: Projects

Do kategorie zahrádkářské kolonie (nebo také zahrádkové osady) řadíme specifické zelené plochy ve městě, které jsou tvořeny množstvím parcel určených k soukromé zahrádkářské a zahradnické činnosti. Zahrádkářské kolonie tvoří důležitou součást systému městské zeleně (například zeleného pásu města), jejíž význam v současnosti vzrůstá v souvislosti s adaptačními opatřeními na klimatickou změnu. Vegetace v zahradách zadržuje a vypařuje zachycenou vodu (tím přispívá ke snížení efektu tepelného ostrova města) a snižuje teplotní extrémy, poskytuje útočiště pro mnohé druhy fauny a flóry, čímž podporuje zachování městské biodiverzity. Zahrádkářské kolonie tvoří významný prvek v kontextu potravinové soběstačnosti měst a mají také důležitou rekreační funkci (trávení volného času v přírodě). Pěstování plodin v místě spotřeby a zpracovávání bioodpadu (využívání organického odpadu směřující k uzavřenému cyklu živin) má význam z hlediska environmentálně příznivého chování (zkrácení vzdálenosti mezi produkcí a spotřebou a s tím spojené energetické a materiálové úspory jsou jedním z hlavních environmentálních přínosů produkce potravin ve městech).

Do kategorie otevřené vodní plochy ve městě řadíme především jezírka, retenční nádrže nebo tzv. vodní náměstí. Otevřené vodní plochy posilují retenci vody ve městě a plní funkci přírodě blízké protipovodňové ochrany. Poskytují útočiště pro mnohé druhy fauny a flóry, čímž podporují zachování městské biodiverzity. Otevřené vodní plochy pozitivně ovlivňují klimatické podmínky v okolí díky zvýšenému odpařování vody, čímž snižují teplotu prostředí a efekt tepelného ostrova města. Regulací rychlosti povrchového odtoku přispívají otevřené vodní plochy ke snížení rizika lokálních záplav. V městském kontextu mají otevřené vodní plochy významnou estetickou a rekreační funkci. Mohou také zvyšovat povědomí veřejnosti o problematice vodního prostředí a hodnotách vodních těles ve městě.

Zelená zeď je definována jako svisle orientovaný element, který je z části nebo zcela tvořen, pokryt nebo osázen vegetací. Zelené zdi jsou budovány s cílem poskytnout dodatečnou zeleň a s ní související regulační, kulturní a případně také zásobovací ekosystémové služby (viz níže), které mohou zelené zdi v městském prostředí poskytovat pouze v omezené míře. Jsou rozlišovány tři základní typy zelených zdí: (i) intenzivní zelené zdi; (ii) extenzivní a semi-intenzivní zelené zdi; a (iii) volně stojící zelené zdi.

Volně stojící zelené zdi, na rozdíl od ostatních typů zelených zdí, jsou samonosné a nevyžadují žádný podpůrný systém. Jedná se tedy například o živé ploty či okrasné keře tvořící souvislý blok, tzv. „zelenou zeď“.

Zelená zeď je definována jako svisle orientovaný element, který je z části nebo zcela tvořen, pokryt nebo osázen vegetací. Zelené zdi jsou budovány s cílem poskytnout dodatečnou zeleň a s ní související regulační, kulturní a případně také zásobovací ekosystémové služby (viz níže), které mohou zelené zdi v městském prostředí poskytovat pouze v omezené míře. Jsou rozlišovány tři základní typy zelených zdí: (i) intenzivní zelené zdi; (ii) extenzivní a semi-intenzivní zelené zdi; a (iii) volně stojící zelené zdi.

Intenzivní zelené zdi jsou tvořeny souborem jednotlivých pěstebních buněk integrovaných v architektonickém řešení budovy. Jednotlivé buňky bývají osázeny vhodnou skladbou vegetace (zejména travami) a vyžadují pravidelnou péči včetně zavlažování, pletí a hnojení. Oproti ostatním typům zelených zdí se liší zejména způsobem osazení rostlin.

Zatímco intenzivní zelené zdi využívají pěstebních buněk, extenzivní zelené zdi využívají stávající struktury pouze jako podpůrný prvek pro růst popínavých rostlin (např. zdi porostlé břečťanem), lze je tedy uplatnit na již existujících strukturách. Specifickým subtypem jsou semi-intenzivní zelené zdi, které lze pomocí drobných úprav zřídit na stávajících strukturách. Příkladem je popínavá rostlina obrůstající původní zeď nově vybavenou podpůrným systémem (např. sítí, po které se může rostlina – typicky vinná réva – pnout). Volně stojící zelené zdi oproti výše uvedeným typům nevyžadují žádný podpůrný systém. Jedná se tedy například o živé ploty.

Zelená střecha je definována jako povrch střechy, který je z části nebo zcela pokryt hydroizolační membránou, pěstebním mediem (půdou/substrátem) a osázen vegetací. V současné době se jedná o opatření, které nachází široké uplatnění ve městském prostředí, je budováno s cílem poskytnout dodatečnou zeleň a s ní související ekosystémové služby, zvýšit účinnost tepelné izolace a tím docílit úspor za chlazení a vytápění budovy a nabídnout alternativní prostor pro rekreaci.

Intenzivní zelené střechy bývají osázeny pestrou skladbou vegetace (trávy, keře, menší stromy) a vyžadují pravidelnou péči včetně zavlažování. Mocnost souvrství půdy/substrátu dosahuje > 20 cm, v případě osázení stromy až 100 cm. Specifickým komplexním typem intenzivní zelené střechy jsou střešní zahrady či parky.

Oproti extenzivním zeleným střechám se liší zejména typem vegetace – extenzivní zelené střechy jsou zpravidla osázeny nenáročnou vegetací vyžadující nízkou míru údržby (1-2 x do roka). Typicky se jedná o kombinaci suchomilných rostlin, mechu, bylin a trávy. Mocnost substrátu zřídkakdy přesahuje 20 cm.

Do kategorie městské parky řadíme parky ve městě i na jeho rozhraní (tzv. příměstské parky), zelené prostory mezi bloky domů, multifunkční areály se zelení, botanické a zoologické zahrady, arboreta apod. V současnosti vzrůstá význam městské zeleně v souvislosti s adaptačními opatřeními na klimatickou změnu. Různé typy vegetace (stromy, keře, trávník apod.) mají schopnost vypařovat zachycenou vodu, díky čemuž významně přispívají ke zlepšení mikroklimatu města – parky ochlazují městské prostředí a tím přispívají ke snížení tepelného ostrova města. Vegetace v parcích zadržuje vodu, snižuje podíl znečisťujících látek a skleníkových plynů (zejména CO₂) v ovzduší, snižuje teplotní extrémy a poskytuje útočiště pro mnohé druhy fauny a flóry, čímž podporuje zachování městské biodiverzity. Městské parky poskytují prostor pro rekreaci, mají významnou estetickou funkci a příznivý vliv na zdraví obyvatel města.

Do kategorie samostatně stojící stromy, stromořadí řadíme individuálně stojící stromy, řady stromů podél komunikací, aleje, stromy podél městských toků, stromy v zahradách, či sídlištní a firemní zeleň. V současnosti vzrůstá význam městských dřevin v souvislosti s adaptačními opatřeními na klimatickou změnu. Stromy mají schopnost vypařování zachycené vody, díky čemuž významně přispívají k ochlazování vzduchu. Také jsou schopny zadržovat vodu, snižovat podíl znečisťujících látek a skleníkových plynů (zejména CO2) v ovzduší, snižovat teplotní extrémy a poskytují útočiště pro mnohé druhy fauny a flóry, čímž podporují zachovaní městské biodiverzity.

Zelená zeď je definována jako svisle orientovaný element, který je z části nebo zcela tvořen, pokryt nebo osázen vegetací. Zelené zdi jsou budovány s cílem poskytnout dodatečnou zeleň a s ní související regulační, kulturní a případně také zásobovací ekosystémové služby (viz níže), které mohou zelené zdi v městském prostředí poskytovat pouze v omezené míře. Jsou rozlišovány tři základní typy zelených zdí: (i) intenzivní zelené zdi; (ii) extenzivní a semi-intenzivní zelené zdi; a (iii) volně stojící zelené zdi.

Extenzivní a semi-intenzivní jsou tvořeny popínavými rostlinami. Extenzivní zelené zdi využívají stávající struktury jako podpůrný prvek pro růst popínavých rostlin (např. zdi porostlé břečťanem), lze je tedy uplatnit na již existujících strukturách. Semi-intenzivní zelené zdi vyžadují podpůrný systém, který však lze pomocí drobných úprav zřídit na stávajících strukturách. Příkladem je popínavá rostlina obrůstající původní zeď nově vybavenou podpůrným systémem (např. jednoduchou svislou konstrukcí, sítí, po které se může rostlina – typicky vinná réva – pnout).

Oproti tomu intenzivní zelené zdi využívají pěstebních buněk integrovaných v architektonickém řešení budovy. Volně stojící zelené zdi nevyžadují žádný podpůrný systém, jedná se tedy například o živé ploty.

Zelená střecha je definována jako povrch střechy, který je z části nebo zcela pokryt hydroizolační membránou, pěstebním mediem (půdou/substrátem) a osázen vegetací. V současné době se jedná o opatření, které nachází široké uplatnění, je budováno s cílem poskytnout dodatečnou zeleň v intravilánech obcí, zvýšit účinnost tepelné izolace a tím docílit úspor za chlazení a vytápění budovy a nabídnout alternativní prostor pro rekreaci. V případě extenzivní střechy (tzn. střechy s extenzivní zelení) je souvrství půdy/substrátu mocné do cca 15-20 cm. Extenzivní střechy jsou osázeny nenáročnou vegetací vyžadující nízkou míru údržby (1-2 x do roka), provádí se především odstraňování náletových rostlin. Typické je osazení suchomilnými rostlinami (např. rozchodníky), mechy, bylinami a trávou. Tímto se liší oproti střechám intenzivním, u kterých mocnost substrátu přesahuje 20 cm a které jsou zpravidla osázeny pestřejší skladbou rostlin (trávy, keře, menší stromy) a vyžadujícími pravidelnější péči včetně zavlažování.